O kaleni a o tom co bylo a co mohlo byt...

Autor: Ross Hedvicek | 11.1.2007 o 18:06 | Karma článku: 5,43 | Prečítané:  1913x

Odezvy na me clanky se lisi. Je to podle toho, zda ctenari souhlasi nebo ne. Po clanku Sebevedomy cesky blbec jsem dostal radu souhlasicich emailu (ze zahranici) a radu nesouhlasicich (z Ceska, odkud jinde?). Tak to je pokazde.

Nekolik ceskych ctenaru mne obvinilo, ze "kalim do vlastniho hnizda". Obzvlast pan Gustav Taus (no ucitel, co od takoveho cloveka muzete cekat?) mne setrel: "mate silny komplex menecennosti, nebo nejaky jiny osobnostni problem. Kalite do vlastniho hnizda." Komplex menecennosti nemam. To rozhodne ne. Moje ego je tak velke, ze musim do dveri chodit na storc, jinak bych neprosel. Osobni problem s ceskou kotlinou ale mam, coz ale neni zadne tajemstvi. Nejsem sam. Stejny problem ma skoro kazdy emigrant, ktery byl v Ceskoslovensku odsouzen (ti stastnejsi v nepritomnosti) za udajne zlociny, ktere nikde jinde v civilizovanem svet nejsou trestne, aby pak po Sametovem podvodu komunisticky prominent Vaclav Havel vyhlasil pravni kontinuitu s komunistickym rezimem a do dozivotnich funkci soudcu najmenoval soudce, kteri meli jeste ruce od krve z doby souzeni za komunistu.

S tim kalenim jsem si ale nebyl jist, i kdyz bezne tvrdim, ze umim cesky lip, nez 99% ceskych ynzynyru a jinych drzitelu ceskoslovenskeho komunistickeho pseudovzdelani. A tak jsem jen tak v hlave listoval slovnikem, Kalousek, Kalovsky, kalenice, kaliste, kaleni... aha, to je ono! Tak proc to nerekl hned co myslel a pouzival jakehosi snobskeho opisneho vyrazu?

A tak jsem se zamyslel nad tim kdo, kde a na co kalel. Muj dedecek (u nas se rikalo starecek) Bohumil se narodil v roce 1890 a i kdyz byl jen zemedelec (nebo mozna prave proto) byl to velmi vzdelany (neformalne, mili snobove z Prahy, neformalne) clovek. Antickou literaturu a literaturu narodniho obrozeni ovladal jako nikdo i koho jsem pozdeji potkal. A k tomu pochopitelne veskerou kulturu prvni republiky, za kterou se nam pozdejsim zatahla komunisticka opona a jako by to nikdy neexistovalo. V seste tride zakladni skoly jsme v dejepise probirali stare Recko a dejiny Rima a soudruzka ucitelka (to uz bylo po valce, tudiz soudruzka) cumela jako puk, kdyz jsem ji u tabule prednesl prednasku jak cisar Tiberius uz ani moc do Rima nechtel jezdit (kalel na jeho rodne hnizdo!) a radsi zustaval ve sve vile na ostrove Capri, kam potom jezdil i Masaryk (ale do jine vily) a jak jeho vnuk Caligula s velitelem pretorianu jmenem Macro ho tam jeli uskrtit. Dostal jsem jednicku s krouzkem a hvezdickou a byl jsem zcela vyjimecne davan ostatnim detem za vzor a oni mi nadavali "sprte!".

Soudruzka ucitelka nemela sajna, odkud najednou prisel ten prival znalosti. Probirali jsme se stareckem Bohumilem par dnu predtim. Stareckovi bylo v roce 1950 uz sedesat let a chystal se na duchod, mel sen, ze se do Italie podiva, na Forum Romanum a na Capri. Do vlastniho hnizda nekalel, kaleni obstarali jeho spoluobcane, zvolili komunisty, zemedelci byli nasilne nahnani do kolchozu, jejich majetek zabaven a vsechno bylo pokaleno, aniz by na to starecek Bohumil mohl mit nejaky vliv. Do Italie uz se nejelo. Do Italie jel v padesatych letech jen komunisticky kolaborant (celme tomu, je to fakt!) Jan Werich, popsal to v knize Italske prazdniny - muj starecek Bohumil uz mohl jet tak do riti. Ani dostatecny duchod nedostal a az do jeho temer osmdesati let pracoval jako vazny na vaze u kravine na kopci v kojetinskem JZD. Vlastni hnizdo mu bylo znarodneno a pokaleno. Neverim, ze by starecek Bohumil nekdy rekl kritickeho slova o Ceskoslovensku jako o narodu nebo jako o statnim utvaru, i presto ze podle mne k tomu mel plne pravo. Ten statni utvar, ta zeme, ten narod - to hnizdo - mu znicilo poslednich 32 let jeho zivota, znicilo vetsinu zivota jeho osmi deti (protoze to, co tam vedli, to se tezko da nazyvat zivot) a negativne ovlivnilo zivot jeho 36 vnuku. Pochmurny slogan o tom, jak "Cely svet se zmenil v prdel a kamkoliv lidske oko dohledlo, bylo nasrano az do vyse dospeleho cloveka..." se pak uz ani nezdal tak prehnanym. Aspon ne tem, co nekolaborovali s komunisty a tem mimo Prahu...

Situace meho dedecka z matciny strany nebyla jina. Ten se jmenoval Frantisek. O starem Rime si se mnou nikdy nevypravel, ale vim, ze taky byli zemedelci - sedlaci, a veskery majetek krome domu, kde bydleli jim byl znarodnen do JZD, kone, kravy, seci stroj i sici stroj. Oni sami byli taky do toho JZD vstoupeni, ale nejak brzo odtamtud odesli. A taky vim, ze rozhodne nebylo zivotni ambici meho starecka Frantiska stravit polovinu zivota jako delnik v kromerizske plynarne. Zvlastni pach toho plynu byl vzdy citit i z obleceni starecka Frantiska, kdykoliv jsme jako deti prisli na navstevu. Ani on nekalel do vlastniho hnizda - vsechna ta krivda, vsechen ten hnus se mu prihodil bez jeho vlastniho zavineni.

Muj otec, kdyz videl, co se deje jeho rodicum a sourozencum, tak do JZD odmitl z principu vstoupit. Taktez nikdy nekalel do vlastniho hnizda. Po prodlouzene vojenske sluzbe u PTP (tehdy se to libovolne prodluzovalo) se protloukal zamestanimi, ktere by zadny pricetny clovek nedelal. Ovsem "takova tehdy byla doba", tak se to zlehcovalo pozdeji. Dely se i takove veci, jako ze memu otci napsala tajemnice MNV v Kojetine Kosacka do jeho posudku "Navrat do obce nezadouci." Podobnost s tim, co psali naciste do papiru Zidum "Rückkehr unerwünscht" vubec neni nahodna. A nasledovalo prehazovani vapna lopatami ve vapence v cukrovare, traktorista v STS, zednik a rovnac pil ve VZKG a nakonec az do duchodu delal svarece ve VZKG - spinava a hlucna prace, svarec dycha vsechny ty svarovaci plyny.  A znovu - ambice meho otce nebyly byt cely zivot svarecem. Ovsem nikdo se ho neptal. Kaleni na jeho zivotni ambice obstarali ti druzi = soudruzi.

Moje generace (uz treti) jeste porad mela zakazano studium a byli jsme obeslani "umistenkami" do JZD (jako ja), jini mi bratranci a sestrenice zase sli do Tatry Koprivnice, MEZu navijet elektromotory, delat bagristy nebo do jinych uzasnych zamestnani. To vsechno v dobe, kdy kolaboranti jako Vaclav Klaus studovali na Vysoke skole ekonomicke a jezdili na odborne staze do Italie. Generace nasich rodicu byla porad jeste tak nejak prirostla k te rodne hroude a pak jim i tu hroudu ti spravni vlastenci z Prahy nebo odkud znarodnili. Moje generace uz si mohla rodnou hroudu jen z dalky ukazovat, lany byly zceleny, nadeje na napravu a svobodu dodnes zadna a tak pomaloucku polehoucku, jeden po druhem zacala vznikat vetev kanadskych a americkych Hedvicku. Jejich hnizdo je tady. Hedvickove jsou Americani, protoze Americani nejsou jini lide z nejakeho jineho mista.  Americani jsou ztelesnenim lidskeho ducha svobody. A kazdy s timto duchem, s timto svetonazorem, at uz je kdekoliv, je American.  

Takze muj nazor je, ze do vlastniho hnizda nekalim. To hnizdo neni moje. Je vase. A kalet tam nebylo treba. Hnizdo uz bylo predtim pokalene, padesati lety teto cinnosti. A sebevedomy cesky blbec je uz sestnact let odmita ocistit. Proto to hnizdo neuveritelne smrdi dodnes a zrejme jeste dlouho bude.

Na zadne vase hnizdo jsem tedy nekalel. Mozna jsem se kvuli tomu smradu ale semtam chytil za nos. Muzete mi to mit za zle?
----


 

Páčil sa Vám tento článok? Pridajte si blogera medzi obľúbených a my Vám pošleme email keď napíše ďalší článok
Pridaj k obľúbeným

Hlavné správy

Okupácia 1968

Minúta po minúte 1968: Mimoriadne vyhlásenie - Okupujú nás, zachovajte pokoj

Okupáciu sledujeme minútu po minúte.

DOBRÉ RÁNO

Dobré ráno: Prečo v 1968 nedovolili, aby sme mali slobodu

Prečo prišli tanky a ako to vyzeralo.

Komentár šéfredaktorky

Tanky obnažili podstatu režimu

Komunistickým lídrom nešlo o ideológiu. Išlo len o moc.


Už ste čítali?