Korunni svedek ...

Autor: Ross Hedvicek | 13.6.2008 o 22:51 | Karma článku: 4,19 | Prečítané:  1944x

Eduard Hedvicek otevrel dvere a vstoupil do historie. Nemel nakonec ani na vyber - jak s temi dvermi, protoze byl dvernik, neboli turhutter (ten dvernik byl jen takovy legracni titul, asi jako "kralovsky podkoni", ve skutecnost byl Hedvicek jednim z osobnich tajemniku a telesnym strazcem kanclere), ani s mistem, protoze se nachazel v budove spolkoveho kanclerstvi ve Vidni, ani s casem, protoze byl 25. cervenec 1934. Na druhe strane dveri stal Engelbert Dollfuss a nechapal, co se to sakra deje.

O pet dni pozdeji, 30. cervence 1934, stal Eduard Hedvicek coby "korunni svedek" pred mimoradnym vojenskym soudem, ktery vesel ve znamost coby "Nahly soud" a mel od vlady prikaz provest setreni a rizeni urychlenou a zkracenou formou. Jak vidite v predvalecnem Rakousku to slo, v dnesni havlo-komunisticke Ceske republice to pry nejde a ze pry tam maji "nezavisle soudy". Haha! Predsedou senatu byl plukovnik Franz Kubin, vedouci jednani dr. Kreuzhuber, porotci plukovnik-porucik Wilhelm Moller a major Franz Heckennast. Statni zalobce-prokurator byl dr. Tuppy. Obhajci byli ex-offo dr. Erwin Jerabek, ktery byl pridelen Franzi Holzweberovi a dr. Emanuel Braunegg, ktery hajil Planettu. Planetta mel jeste druheho obhajce, dr. Ericha Fuhrera, ktery se k jeho obhajobe prihlasil sam.

"Jmenuji se Eduard Hedvicek. Je mi 56 let. Narodil jsem se v Kojetine na Morave. Jsem zenaty, katolik, spolkovy urednik, bydlim Viden XV, Wurmsergasse cislo 49."

"Pane svedku, vypovidejte o udalostech."

"Zastavam funkci dvernika v kanclerstvi. Deset minut pred dvanactou toho dne jsem prejimal sluzbu od sveho kolegy. Pet minut pred dvanactou sel kancler na zasedani ministerske rady, ale hned se vratil. Rekl, ze v 16 hodin se bude pokracovat. Za nim vysli ministr Fey a statni sekretar Karwinsky. Ostatni ministri opustili budovu. Po deseti minutach jsem vstoupil do pracovny kanclere, abych odevzdal statnimu sekretari tasku. Pan Karwinsky mi rekl, abych zavolal vrchniho inspektora. Ten behem okamziku vesel a byl uvnitr asi 5 minut. Potom jsem s nim sel dolu po schodech. Najdnou jsme slyseli rachot tezkych nakladnich aut. Myslel jsem, ze je to posila. Avsak podle podivneho kriku jsem se zacal obavat, ze asi neni neco v poradku. Volal jsem na policejniho urednika Steinbergera, ktery stal u okna: 'Prijeli vojaci?' Odpovedel: 'To nejsou vojaci!'"

"Co jste delal v tento okamzik?"

"Priskocil jsem k oknu a videl jsem, jak ti lide bleskove seskakali z aut a jak cast z nich vnikla oknem do mistnosti straze. Ostatni se rozdelovali na schodech."

"Jak jste se setkal s kanclerem?"

"Vchazel prave do pracovny. Rekl jsem: 'Rychle' a vzal jsem ho za ruku. Chtel jsem ho provest pracovnou do prilehleho rohoveho salonu a odtud tocitymi schody do archivu. Z archivu totiz vedou dvere na namesti Minoritu. Chtel jsem tak kanclere dostat ven."

"Rikal vam neco kancler cestou?"

"Ptal se, zda mam revolver. Rekl jsem, ze ne. Rychle jsme prosli rohovym salonem do Sloupoveho salu. Kdyz jsem chtel otevrit dvere do dalsi mistnosti, klic byl ve dverich, prihnalo se 8-12 muzu ve vojenskych uniformach a s naprazenymi pistolemi. Vsichni rvali: 'Ruce vzhuru!' Kancler zdvihal ruce a instinktivne si jimi zakryl oblicej. V tom se ozvaly dva vystrely. Kancler se bezvladne stocil a zhroutil se na zem. Muz, ktery kanclere zastrelil, pristoupil predtim do jeho bezprostredni blizkosti a zamiril na neho. Okno bylo otevrene. Po vystrelech sel vrah k oknu a zavrel je."

"Obzalovany tvrdi, ze v mistnosti bylo sero. A ze kancler udelal pohyb, jako by se na nej chtel vrhnout."

"To je nehoraznost!"

Dr. Kreuzhuber dal precist vypoved obzalovaneho Planetty.

"Jeho vypoved je lziva!" rekl Hedvicek. Dr. Kreuzhuber naridil konfrontaci Hedvicka s Planettou.

"Je to on?" zeptal se.

"Ano! To je on! Vrah! On zastrelil kanclere!"

"Z jake vzdalenosti vystrelil na kanclere?"

"Sotva pul metru! Kancler byl prede mnou. Drzel jsem ho. Kdyz jsem chtel otevrit dvere, musel jsem ho prirozene pustit. Ze zadne jine strany nebylo vystreleno, jen od Planetty! Vystrely sly brzy po sobe. Prvni vystrel vedl pod pazi, druhy do hlavy. Videl jsem rany teprve, kdyz byl kancler mrtev."
------------

O dve hodiny pozdeji precetl plukovnik Franz Kubin rozsudek:

"Jmenem spolkoveho statu Rakouska!

Soudni dvur rozhodl pravem: Obzalovani Otto Planetta a Franz Holzweber jsou vinni tim. ze 25. cerven 1934 ve Vidni:

Za prve: Otto Planetta s umyslem zabit vystrelil na kanclere dr. Engelberta Dollfusse, dvema vystrely jej zasahl, a tim zpusobil smrt kanclere.

Za druhe: Otto Planetta a Franz Holzweber vnikli s ozbrojenymi spolecniky nasilnym vpadem do spolkoveho kanclerstvi a zajetim pritomnych osob, zejmena spolkoveho kanclere dr. Dollfusse, generalniho statniho komisare Emila Feye a statniho sekretare Ludwiga Karwinskeho, podnikli akci, ktera nasvedcovala podnetu k obcanske valce, pricemz pusobili bezprostredne jako vedouci vzpoury.
  
Tim se dopustili: Otto Planetta 1. zlocinu vrazdy, 2. zlocinu velezrady. Franz Holzweber zlocinu velezrady. Odsuzuji se proto podle paragrafu 59 c statniho zakona a podle paragrafu 13/2 mimoradneho spolkoveho zakona z 26. cervence 1934

k trestu smrti provazem a k nahrade nakladu soudniho rizeni.

Podle paragrafu 265 se narizuje vykonat trest nejdrive na Franzi Holzweberovi a potom na Otto Planettovi. Trest bude vykonan za tri hodiny po vyneseni rozsudku. Trest byl vykonan v 16:35, resp.  16:46 hodin. Rakouska verejnost prijala rozsudek se zadostiucinenim.
-----

Par zaverecnych vysvetlivek pro ty s pouze komunistickym vzdelanim: Engelbert Dollfuss byl mirne pravicovy diktator s velkou nelibosti ke komunistum (rakouske povstani komunistu v unoru 1934 nechal potlacit a jejich Marxhof rozstrilet) a stejnou nelibosti vuci Hitlerovym nacistum (coz ho nakonec pri tomto zkolabovanem povstani rakouskych nacistu stalo zivot). Naopak s Mussolinim byl docela kamos a v dobe vrazdy se vlastne chystal i s rodinou k Mussolinimu do Italie na dovolenou. Po Dollfussove vrazde Mussolini vyhlasil mobilizaci italske armady a presunul ji k rakouskym hranicim. To bylo jeste dlouho pred Mnichovem.

No a pak prisel 12. brezen 1938 a s nim Anschluss a zacleneni Rakouska do Nemecka. Z neznameho duvodu Nemcum zalezelo na legalni rehabilitaci Dollfussovych vrahu, kolaborujici Rakusaci (jako Cesi) prejmenovavali ulice na "Otto-Planettagasse" a "Franz-Holzweberstrasse" a SS ustanovilo komisi (zase stejne jako v Cesku) za ucelem prepsani a zkorigovani historie, jmenem "Historicka komise risskeho vedouciho SS".  Komisi sice vedl SS-standartenfuhrer Steinhausel, ale hybnou figurou tam byl znamy a v Rakousku narozeny SS-Gruppenfuhrer Dr. Ernst Kaltenbrunner (pozdeji obeseny v Norimberskem procesu), ktery mel obzvlast spadeno na korunniho svedka Eduarda Hedvicka (ktery v te dobe byl jediny z primych ucastniku atentatu stale nazivu). Bez ohledu na to, ze po procesu s vrahy dostal Eduard Hedvicek od rakouske vlady zlatou medaili za zasluhy o Rakousko a za projevenou statecnost, naridil Kaltenbrunner hned po aschlussu Hedvicka vzit do vazby s umyslem dokazat, ze Hedvicek svedcil falesne a "nekdo jiny" zastrelil Dollfusse - ne Planetta. To uz pak vypada, jako kdyz O.J. Simpson dodnes patra po "skutecnych vrazich". Po vazbe ve Vidni nasledovaly koncentracni tabory Buchenwald a Dachau. Eduard Hedvicek zemrel kratce po valce v roce 1947.

Zajimavou odbockou je, ze nemecke dokumenty o Dollfussove vrazde poslala v roce 1964 sovetska KGB ceskoslovenske komunisticke "rozvedce", aby je mohl tehdejsi dustojnik rozvedky Ladislav Bittman (pozdeji emigroval do USA) ulozit v bednach na dno Cerneho jezera na Sumave, aby je mohli nasledne svazarmovsti potapeci "objevit" a tim medialne dokazat diverzni rejdy revansistu v tehdejsim zapadnim Nemecku. Jak to melo dokazat cokoliv je nad me chapani, ale jmeno tehdy jiz zemreleho Eduarda Hedvicka bylo sklonovano ve vsech padech v tehdejsich novinach a opakovano jako nejake zaklinadlo i ministrem vnitra Lubomirem Strougalem na tiskove konferenci pro ceske "novinare" 15.9.1964.  Jeden nikdy nevi, kdy si ho kdo vezme do huby...
    
---
Zdroje:

Pri psani tohoto clanku bylo citovano z mnozstvi archivnich dokumentu, ktere mi za minimalni poplatek poslali z Osterreichische Staatsarchiv Wien a z nasledujicich publikaci, s laskavou pomoci Denver Public Library.
Assassination in Vienna, Walter B. Maass, published by Charles Scribners's Sons, New York
The Order of the Death's Head: The Story of Hitler's SS, by Heinz Zollin Höhne and Richard Barry
První zemrel kancler , Vladimír Bauman a Miroslav Hladký, Praha 1968
Na dne byla smrt, Otakar Bro ek a Ji í Horský, Praha 1968
Bußhoff, Heinrich, Das Dollfuß-Regime in Österreich (Berlin: Duncker & Humbolt, 1968)
Carsten, F. L., The first Austrian Republic 1918-1938 (Cambridge U.P., 1986)
Dollfuß, Engelbert, Dollfuß schafft Arbeit [Pamphlet] (Heimatdienst, 1933)
Ender, D, Die neue österreichische Verfassung mit dem Text des Konkordates (Wien/Leipzig: Österreichischer Bundesverlag, 1935)
Gregory, J. D., Dollfuss and his Times (Tiptree: Hutchinson & Co. Anchor, 1935)
Maleta, Alfred, Der Sozialist im Dollfuß-Österreich (Linz: Preßverein Linz, 1936)
Messner, Johannes, Dollfuß (Tyrolia, 1935)
Messner, Johannes, Dollfuss: An Austrian Patriot (Norfolk, Virginia: IHS Press, 2003)
Moth, G., Neu Österreich und seine Baumeister (Wien: Steyrermühl-Verlag, 1935)
Österreichischer Bundespressedienst, Der Führer Bundeskanzler Dr. Dollfuß zum Feste des Wiederaufbaues 1. Mai 1934 (Österreichischer Bundespressedienst, 1934)

 

Páčil sa Vám tento článok? Pridajte si blogera medzi obľúbených a my Vám pošleme email keď napíše ďalší článok
Pridaj k obľúbeným

Hlavné správy

PLUS

Spievajúci dom týral operou celú ulicu

Je to najabsurdnejší susedský spor, ktorý sa na Slovensku odohral. V Štúrove žena štrnásť rokov púšťala od rána do večera nahlas operné árie

KOMENTÁRE

Buďte vďační za Fica. My Česi máme iných komunistov

Komunistická strana Čiech a Moravy je ojedinelým reliktom.


Už ste čítali?