reklama

Slavnější než Štefánik

Když John Lennon kdysi neprozřetelně řekl, že Beatles jsou slavnější než Ježíš Kristus, tak se mu povedlo urazit okolo jedné miliardy křesťanů a katolíků. Křičeli, spílali, pěstičkami hrozili, po elpíčkách dupali. Můj vlastní kalibr je proti Lennonovi minimální, navíc neumím hrát na kytaru, a tak když prohlásím, že ke slovenskému původu se hlásí někdo daleko slavnější než Milan Rastislav Štefánik, někdo, kdo je daleko významnější vojenská figura, než kdy Štefánik byl a navíc ještě je pořád naživu, tak mohu při své skromnosti urazit tak circa 4-5 miliónů Slováků... budou křičet, spílat a pěstičkami hrozit. Elpíčka zůstanou ušetřena.

Písmo: A- | A+
Diskusia  (13)

O kom to mluvím? Mluvím o Richardovi Marcinkovi. Neznáte? Není divu - až do roku 1990 bylo cokoliv, co Richard Marcinko dělal, super ultra tajné vojenské tajemství. Richard Marcinko se narodil na Den díkůvzdání v roce 1940 (minulý týden mu tedy bylo 60 let!) v malém městečku v Pennsylvánii jménem Lansford, kde dle vlastního Marcinkova popisu nikdo jiný než Slováci a Češi nežili. V okolí se těžilo uhlí, i okres se jmenoval Carbon County a nejbližší větší město bylo Coaldale. Otec se jmenoval Juraj Marcinko a matka byla podle jména Češka - Emilie Teresa Pavlik-Marcinko. Když bylo malému Richardovi 12 let, tak se přestěhovali do New Brunswicku v New Jersey a kluk s překvapením zjistil (jak sám popisuje ve svých pamětech), že mimo Slováků a Čechů existují i Poláci, Maďaří, Irové, židé, černoši a Hispánci.

SkryťVypnúť reklamu
Článok pokračuje pod video reklamou

 Původně Richard chtěl vstoupit k Marines, protože tehdy president Eisenhower posílal Marines do Libanonu, ale přišli mu na to, že je mu teprve sedmnáct a tudíž ho nevzali. Poučen a lépe připraven na lhaní, pak Richard prošel sítem u Navy - námořnictva a 15. října 1958 nastoupit do Navy boot campu v Great Lakes, Illinois - pořád mu ještě chybělo víc jak měsíc do osmnáctých narozenin - a začal tak vojenskou kariéru, která trvala třicet let, tři měsíce a sedmnáct dnů aktivní služby. Richard Marcinko odešel z U.S. Navy 1. února 1989 v hodnosti commander.

Co bylo mezitím, o tom jdou legendy, existují desítky stránek na Internetu, stačí do vyhledávačů na Internetu naklepat "Marcinko", napsány byly dvě knihy vzpomínek, tři učebnice a devět románů - tedy zatím. V historii amerického námořnictva má Richard Marcinko své důležité místo. Dickie začal - jako mnozí další - ve Vietnamu jako mladý důstojník jednotek SEAL. Zatímco ostatní vojáci budovali opevnění z pytlů s pískem ostnatého drátu, Marcinko a jeho četa operovali za nepřátelskými liniemi - za frontou. Oblečení v typických místních černých pyžamech, bosí, vyzbrojeni ukořistěnými sovětskými zbraněmi a municí (Proč? Kvůli snadnějšímu splynutí s okolím - rozdíl mezi zvukem výstřelu z M-16 a AK-47 pozná i ten největší pitomec.) Marcinkův tým "lovil" Vietkongy hluboko v jejich území.

SkryťVypnúť reklamu
reklama

Během prvního šestiměsíčního období Marcinko provedl 107 bojových akcí tohoto typu, při nichž bylo více než 150 nepřátel zabito a 84 zajato, za což během prvních dvou "tour of duty" ve Vietnamu získal Silver Star, čtyři Bronze Stars with Combat "V", dvě Navy Commendation medaile a vietnamský Cross of Gallantry with Silver Star. V letech 1973 a 1974 sloužil Richard v Kambodži, kde místo úředničení za psacím stolem strávil 291 dnů "in combat" (tedy v bitvě, v amerických ozbrojených silách se tyhle dny počítají) a byl vyznamenán za své akce vyznamenáním Legion of Merit. Marcinko musel být pro severní Vietnamce neuvěřitelným "hřebíkem v zadku", protože v březnu 1969 začaly být po Vietnamu rozšiřovány plakáty s nabídkou 50 tisíc piastrů pro toho, kdo zabije "Demo Dick Marcinko. Odměna zůstala nevyplacena a kopie toho plakátů je v první knize Marcinkových vzpomínek.

SkryťVypnúť reklamu
reklama

Ale to byl všechno jen začátek, nejzajímavější věci přišly až v srpnu 1980, kdy Chief of Naval Operations, Thomas Hayward pověřil Richarda Marcinka, aby navrhl, vybudoval, vybavil, vytrénoval a vedl nejlepší protiteroristickou jednotku na světě - SEAL Team Six. Pentagon poslal Team Six do bojových akcí v zemích centrální Ameriky, Blízkého východu, v Afganistanu až po různé africké země. Marcinko se osvědčil tak dobře, že byl poté určen k vytvoření ještě něčeho extrémnějšího a to jednotky zvané Red Cell - Rudá buňka, lidem z východní Evropy může to označení znít poněkud zvláštně, ale tak se to jmenovalo.

SkryťVypnúť reklamu
reklama

Rudá buňka byl team nejzkušenějších antiteroristů a jejich úkolem bylo testovat obranná zařízení a opatření vojenských základen amerického námořnictva - pro Marcinka přímo úžasná zábava! Dickie a jeho vojáci překonávali nejrůznější bezpečnosti opatření amerických námořních základen po celém světě - zařízení, která měla být údajně "absolutně neproniknutelná" - šířili děs a hrůzu mezi vojenskými šaržemi. Rudá buňka pod vedením Richarda Marcinka ÚSPĚŠNĚ "zaútočila" na několik amerických letadlových lodí, nukleární ponorku i celé vojenské základny. Pronikali přes ploty a brány, pokládali falešné "bomby" v hlídaných objektech a brali i stovky "rukojmích", včetně velitelů celých kasáren a základen. A aby tyhle bezpečnostní nedostatky dostatečně zdokumentovali, tak každou takovouhle akci Marcinkovi muži nafilmovali na video. Můžeme akorát litovat, že Marcinko nezajišťoval bezpečnostní opatření na USS Cole v Jemenu - nemuselo to takhle dopadnout.

Nejznámějším kouskem Marcinka a jeho kumpánů bylo úspěšně "přepadení" letadla, které používá prezident Spojených států - Air Force One, tedy něco, kde by se dalo předpokládat, že "ochranka" bude na super-super úrovni. Nebyla. Stalo se to v roce 1985. Reaganův Air Force One Boeing zrovna parkoval na Point Mugu Naval Air Station v Kalifornii, Reagan sám byl zrovna na svém ranči, takže u toho nebyl a letadlo čekalo. Bylo hlídáno obvyklými Secret service agenty, zvláštním SWAT týmem, běžnými Air Force hlídači, několika FBI agenty, Marines v řádně strážní službě, příslušníky z Navy Security, policií z Department of Defense, místními policajty a jednotkou hasičů. A stejně to neuhlídali. Marcinkovi a jeho lidem se přesto všechno povedlo umístit dovnitř letadla batoh s nápisem "Ka-Boom" (něco jako "bum, to je ale rána!"), který měl představovat batoh s teroristickými výbušninami. Nejspíš českého původu z Pardubic.

Po odchodu "do důchodu" potřeboval Richard peníze a tak psal memoáry - jenže problém byl, že všechno, nebo téměř všechno, co za posledních třicet let dělal, bylo klasifikováno jako "tajné" a tudíž to do žádné knížky nemohl dát. A tak vymyslel takový trik, že změnil jména, data a trošku svou vlastní historii, zamíchal a všechno to vydával za fikci. A na fikci se předpisy o "utajení" nevztahují! A tak Marcinko vydává svazky a svazky "fiktivních" vzpomínek, o tom, kde všude "fiktivně" jeho Seal Team byl a co tam zažil. Líčí barvitě a se znalostí věci. Třeba, jak vynalezl nový způsob skoku s padákem. Obvyklý skok je HAHO - High Altitude High Opening (seskok s otevřením padáku ve velké výšce), když se třeba skáče z výšky 19 tisíc stop a padák se otevírá téměř okamžitě po výskoku z letadla - a voják pak klouže vzduchem dlouhé minuty. Problém je, že je vidět na radaru. Proto Marcinkovi svěřenci používali HALO - High Altitude Low Opening (seskok z velké výšky s otevřením padáku v malé výšce) - kdy vyskočili v obvyklých 19 tisících stopách, ale padák otevřeli až třeba tisíc stop nad zemí nebo nad hladinou, někteří ještě níže - tím se přes pře stínítka radaru mihli velmi rychle, takže nebyli zachytitelní. Marcinko sám vypráví, jak otevíral padák obvykle až 200 stop nad hladinou. Jeho tým byl zřetelně velice soutěživý a jeden z jeho vojáků to chtěl ještě vylepšit a tak dlouho čekal s otevřením padáku, až ho neotevřel vůbec - a plácl sebou do středoamerické džungle úplně bez padáku. Zlomil si sice pár kostí, ale přežil a Marcinko ho od té doby označuje za vynálezce nového parašutistického stylu HANO - High Altitude No Opening (seskok z velké výšky bez otevření padáku).

Že Marcinko je slavnější než Štefánik? O tom není nejmenších pochyb, včera večer mi John Weisman (spoluautor Marcinkových vzpomínek) emailem potvrdil, že jeho knihy byly zatím vydány (a prodány) v nákladů přes dva milióny výtisků a každá z nich byla ve své době číslo jedna na bestsellerovém žebříčku časopisu New York Times. Nemine žádná vojenská krize nebo závazná událost, aby se vousatý Marcinko neobjevil v Larry King Show nebo Geraldo Rivera a znovu a znovu nepotvrzoval, že teroristům a různým Saddámum lze nakopat do řiti - jen se musí chtít. Už jsem v několika slovenských listech navrhoval Marcinka za ministra obrany - ale odezva veškerá žádná... možná se Matica slovenská ještě ozve.

A co Češi? Češi zase nic v téhle kategorii nebudou mít. Bratry Mašíny nemají rádi, v české armádě a policii to pořád vedou stejní komunisté jako dřív a tak jediný člověk s příchutí dobrodružství je pro ne jen asi uprchly nájemný vrah Kajínek.

Ross Hedvicek

Ross Hedvicek

Bloger 
  • Počet článkov:  174
  •  | 
  • Páči sa:  0x

Jsem cizinec, ktery to vsechno u vas s velkym zajmem sleduje a vetsinou cumi jako zaba z kysky. Chcete-li mi okomentovat muj clanek, napiste mi na nizeuvedenou adresu. Slibuji, ze odpovim kazdemu. Zoznam autorových rubrík:  Co rikate hentemtomu?Nezaradené

Prémioví blogeri

Post Bellum SK

Post Bellum SK

73 článkov
Juraj Hipš

Juraj Hipš

12 článkov
Jiří Ščobák

Jiří Ščobák

750 článkov
Monika Nagyova

Monika Nagyova

295 článkov
Karolína Farská

Karolína Farská

4 články
reklama
reklama
SkryťZatvoriť reklamu