Byl to člen zakázané církve „ Svědci Jehovovi.“, kazatel Friesenhängst. Díky němu, jsem měl poprvé příležitost poznat člověka, tak oddaného tomu v co věřil, že mě to až překvapilo.
Byl jsem totiž odkojen padesátými léty a věřící lidé nám byli ve škole předhazováni jako zrůdný přežitek. Tento člověk se ale choval a vystupoval jako bytost, která snad nepatří do tohoto světa. Násilí, lež a přetvářka mu byly naprosto cizí. S každým mluvil slušně a na vulgárnosti neodpovídal. I bachaři se k němu chovali s patřičným respektem. Byl úplně jiný, než dnešní Jehovisté, kteří chodí od domu k domu a jsou někdy až dotěrní. Friesenhängst nikdy a nikomu svoji víru nevnucoval. Kolikrát jsme seděli kolem něho na postelích a on nám vyprávěl biblické příběhy. Uměl sugestivně vyprávět, ale nechtěl nám autoritativně vštípit víru v Boha i když mu i nevěřící vězňové rádi naslouchali. Myslím, že byl z Prahy a protože byla jeho víra zakázána, tajně se scházeli po bytech členů, kde jim jako kazatel četl části Bible. Jeden z jeho věřících ho udal a tak dostal 5 let.
V kriminále jsou tři nejdůležitější věci: Jídlo, kouření a víra v amnestii. Jídlo je samozřejmě na prvním místě, bez kouření se občas musí vydržet (hlavně ve vazbě) a amnestie je krásný sen každého mukla. Když jsme u toho jména mukl. V padesátých letech to byla zkratka – Muž určený k likvidaci, v šedesátých letech to byl - Muž uvězněný komunistickou luzou a pak se ten název změnil na slova – Muž určený k lopatě.
Abych neodbočoval. Onen kazatel s námi nebyl na stejném pracovišti. Zatím co my jsme jezdili betonovat na stavbu do Kaznějova, od dělal ve věznici v kotelně. Jednou jsme přijeli z práce, vzali si ešusy a nastoupili do fronty na oběd. Protože kazatel ještě nepřišel, vyzvedl jsem jídlo i pro něho. Měl totiž díky svému zdravotnímu stavu dietu, takže jeho pár lívanců a čaj pro mě nebyla žádná přítěž. Jen jsme dojedli, objevil se ve dveřích a v ruce měl misku se svou porcí. Řekl jsem mu, že má oběd u mne a tím pádem je šťastný muž, má dvě porce. Zarazil se a prohlásil, že děkuje, ale že to nejde. Jednu porci prý musí vrátit zpátky. Někteří spoluvězni se začali smát, že je blázen, že to stejně snědí kuchaři a ať to tedy nechá nám.
„ Nejde to, byl by to podvod a krádež.“ S těmi slovy se otočil a odešel zpátky ke kuchyni. Skoro nikdo jeho počínání nechápal. On myslel a žil jinak než my, spravedlivě a čestně. Asi proto byl nepohodlný tehdejšímu režimu a jak se dívám dnes kolem sebe i teď by byl mnohými považován za blázna. Zloději a darebáci nebyli tehdy a nejsou dosud žádnou hrozbou, kdežto tihle lidé ano. Ještě že se dnes už za to nemůže zavírat a popravovat. Co je to vlastně za systémy, které se bojí slušných lidí?
Když jsem se některým Jehovistům co u mě bouchali na dveře zmínil o tomto příběhu jednoho jejich kazatele, nechápavě ne mě zírali a pak mi řekli že se musí zeptat co s tím. Nikdo z nich už nepřišel, protože by jim to asi narušovalo jejich program, kde si čtou jen vybrané citáty z Bible a mnoho z nich ani celou Bibli nečetlo. Já jí přečetl několikrát a také jsem jim to řekl. Nevěděli jak mají odpovídat (asi k této situaci neměli instrukce) a tak jsem se s nimi přestal bavit. Když budu chtít, tak si v Bibli počtu sám, bez jejich nařízení co mám číst a co nemám. Kazateli Friesenhängstovi dnes nikdo z nich nesahá ani po paty a tak proto o něm nechtějí mluvit. Ten by nikoho nenutil a jen by potichu vyprávěl a naslouchal.
Ostatně dobře to řekl spisovatel Procházka: „Dnešní moderní člověk si může sáhnou do knihovny i pro Bibli, aniž by se musel nechat pokřtít.!“
L.F.Nykl