reklama

Bratři Mašínové a b... soudruh Kojzar...

Nedávno nás zasloužilý komunistický osvětář, jinak prachobyčejný lhář, jistý  Kojzar Jaroslav v plátku HaloNoviny obšťastnil svými úvahami o slovu začínajícím písmenem „b“. Dokazoval tím světu, že co se „b...“ týče, těžko on najde konkurenta. Začátkem března t.r. nás za pomoci dalšího individua jeho ražení, bývalého poslance Václava Franka (v posledních volbách komunisté „ztratili 15 mandátů“, kterak si trpce stěžují) o své „b...“ v článku s razantním názvem „Vrazi“ znova přesvědčuje. Zároveň prokázal, že v disciplině „b...“ v má osobě poslance Franka vážnou konkurenci. Přimělo ho k tomu - hrůzo hrůzoucí – rozhodnutí premiéra Topolánka udělit bratrům Mašínovým, osobně prosím!!, premiérské vyznamenání. Kojzar proto sáhl do minulosti a oprášil svůj deset let starý „rozhovor“ se soudruhem Frankem na tema „Kdo to vlastně jsou bratři Mašínové“. Proč k tomuto opakování Frankem pronesených nesmyslů a pomluv došlo také uvádí:

Písmo: A- | A+
Diskusia  (6)
Obrázok blogu

„....premiér Topolánek tím obešel zákon o vyznamenání státních, jež uděluje president ... a tím vlastně schválil vraždění jako princip vyjádření nesouhlasu s politickým zřízením. Důsledky mohou být děsivé ...“

Shodou okolností jsem před zmíněnými deseti lety, coby dopisovatel exilového časopisu POLYGON, na tento „b... rozhovor“ Franka s Kojzarem napsal komentář. Soudruh Kojzar uvádí, že publikuje tehdejší rozhovor „bez jakýchkoliv úprav“, což ovšem není zcela pravda, čili soudruh Kojzar opět, dle svého zvyku lže. Nic tedy nového. Následuje moje tehdejší reakce na tento „rozhovor“, trochu zakrácená a s menšími úpravami:

SkryťVypnúť reklamu
Článok pokračuje pod video reklamou

Dne 21. srpna t.r. (1998), 30 let po vpádu sovětských hord do ČSFR si HaNo znovu vzaly na přetřes případ bratrů Mašínů. Jejich případ nedává bolševickým pohrobkům spát. Jistý Jaroslav Kojzar si zašel za poslancem Parlamentu ČR Václavem Frankem aby ten „ony dva pány“ čtenářům HaNo „poněkud přiblížil“. Nutno podotknout, že ono „přiblížení“ páně Frankovo bylo naplněno hromadou nesmyslů, ba i hovadin, a to nejen co se činnosti bratrů Mašínů týče, ale i světových dějin poválečných let. Kupř. invazi komunistické Koreje do Koreje jižní a vzniklou „horkou válku“ soudruh Frank připsal na vrub Američanům, stejně tak i „studenou válku v Evropě“. Soudruh Frank se zřejmě zuby-nehty drží bolševických pouček Stalinovy provenience a historická fakta ho nezajímají. Případ batří Mašínů dle výkladu soudruha Franka:

SkryťVypnúť reklamu
reklama

Výklad zahájil tím, že otce bratrů gen. Josefa Mašína, legendárního bojovníka proti německým okupantům odbyl komentem, že takových jako on bylo povíce: „Namátkou jmenuji Julia Fučíka...“ nechal se vážený poslanec slyšet. Co se komunistického poloboha Fučíka týče, odkazuji na rozbor jeho činnosti od dr. Václava Černého, aby tato legenda vzala za své. Ostatně, ani sami komunisté (Kojzare, předveďte) nikde neuvádějí byť i jen jeden jediný aktivní Fučíkův čin zaměřený proti německým okupantům, mimo hloupých výkladů o jakémsi schůzování s dalšími domělými komunistickými hrdiny, členství v ilegálním ÚV KSČ, věznění na Pankráci a procházky Prahou s agentem Gestapa které byly ohodnoceny názvem „volavka“. Nutno zde poznamenat historickou skutečnost – v době, kdy gen. Josef Mašín s „kamarády Morávkem a Balabánem“ (jak se hulvátsky vyjádřil „b...“ Frank) bojovali s fašisty kteří sami tuto skupinu „Tři králové“ nazvali, komunisté jak v Protektorátu tak v jiných Němci obsazených zemích, spolupracovali s Gestapem (včetně samotného Stalina který na žádost Himmlera vydal v té době Gestapu skupinu německých komunistů kteří před Gestapem uprchli do SSSR kde ale povětšině skončili v Gulagu), kolaborovali s okupanty, probíhající válku charakterizovali zápasem kapitálu a vojáky Wehrmachtu zvali „bratry dělníky v německých uniformách“!! Stalin uzavřel s Hitlerem pakt o neútočení a komunisti se všude takto dle diktátu Moskvy chovali. Soudruzi Frank a Kojzar, nejen oni, by si měli přečíst dějiny Druhé světové války, ne jen sovětskou propagandu na toto tema, dozvěděli by se zajímavé věci. Kupř. že po vpádu Hitlera do Polska Sovětský svaz dne 17. září vpadl ustupujícím Polákům do zad a v den pádu Varšavy 28. září tito dva útočníci sepsali další pakt, tentokrát spojenecký, o rozdělení Polska, při čemž komunista Salin dostal od socialisty Hitlera k dobru pobaltské státy Estonsko, Lotyšsko a Litvu.Tyto pak svobodu znovu nabyly až po pádu samotného SSSR. Osud zajatých polských vojáků v drápech Stalina je všeobecně znám – většina poddůstojníků a mužstva skončila v Gulagu, důstojníci byli povražděni. Když Němci dobyli Smolensk a odkryli masové hroby polských důstojníků u Katynu, svaloval Stalin vinu za tyto vraždy na své bývalé spojence. Komunisté zcela pochopitelně a bez ohledu na důkazy, až do nedávna tvrdošíjně tuto lež poslušně papouškovali. Rusové se k těmto hromadným vraždám oficielně přiznali až po pádu věčného (náš vzor!!) Sovětského svazu. Je zcela možné, že poslanec Frank, osvětář Kojzar a jiní omezenci dodnes věří báchorce, že masové vraždy polských důstojníků spáchali přece jenom Němci.

SkryťVypnúť reklamu
reklama

Zpět k činnost bratrů Mašínů ala-Frank. Cituji: „Mašínové a jejich spolupracovníci, v době kdy statisíce lidí se pokoušeli budovat novou společnost se rozhodli jít cestou zločinu...“

Co se této doby „budování nové společnosti“ týče, je nutno neustále opakovat jak natvrdlým čecháčkům, tak komunistům všeobecně neb oni rádi zapomínají – jde o dobu samotnými komunisty dobou „deformací a porušování socialistické zákonnosti“ zvanou. Dobou komunistického teroru, kdy hrstka komunistických pohlavárů s Gottwaldem v čele posílala na šibenice stovky českých a slovenských vlastenců. Doba budování táborů nucených prací, vyhlazovacích lágrů, uranových dolů a ostnatým drátem a minovými poli obehnané země. Doba, kdy se „cestou zločinu“ vydal soudruhy Frankem a Kojzarem vychvalovaný komunistický režim. Důsledky tohoto „budování“ byly, jak se soudruh Kojzar správně vyjádřil, opravdu „děsivé“!!

SkryťVypnúť reklamu
reklama

Zde se sluší opět citovat poslance Franka: „Každý život je cenný a zavraždit člověka jen proto, že nesouhlasím s jeho politickými názory, se mě zdá zvrácené...“ Soudruh Frank zcela jistě nezná historii vlastní komunistické strany, jinak by takto pitomě nekecal. Vraždit a likvidovat lidi za jejich „politické názory“, v tom právě komunisté vynikli nad koholiv jiného, a to nejen v Československu kde tuto Frankovu „zvrácenost“ vyjádřil Gottwald heslem „Kdo nejde s námi, jde proti nám!“, ale všude jinde ve světě kde k tomu dostali příležitost. Dle výkladů současných českých ideologů (Josef Heller, Jiří Janeček), tak kdyby se komunistům naskytla příležitost, bez pochyb by v této své vražedné činnosti s gustem pokračovali. Z mudrování soudruha Franka vyplývá, že on likvidaci politických odpůrců komunisty schvaluje a považuje tuto za zcela oprávněnou, neb ta se v Československu děla „dle zákonů země“, i když prý šlo o způsoby „velmi tvrdé, jež se nám dnešním pohledem nezdají právě adekvátní“ (!?!). Zákonodárce český vykládá dokonalé nesmysly odvolává-li se na „zákony země“ - ty byly zcela samozřejmě jak komunistickými pohlaváry, tak jejich pohůnky denně, bez bázně a hany porušovány. Zde je typická ukázka jak komunisté aplikovali soudruha Franka „zákony země“:

Politický sekretariát, 29. III. 1951. Přísně tajné
Přítomni: soudr. Gottwald, Zápotocký, Široký, Slánský.

Věc: Fr. Drápela, člen skupiny která prováděla loupeže v nár. podnicích.
Návrh min. sprav.: Vynést trest smrti, po jeho vyslovení přemění ho soud v trest doživotního odnětí svobody. Hlavní přelíčení v Jihlavě. Tisk krajský.
Usnesení: Soud vysloví přímo trest doživotního vězení, jinak souhlas.

Věc: M. Šichovský a J. Červenka. Jako důstojníci hl. štábu se dopustili velezrady a vyzvědačství.
Návrh min. sprav.: Trest smrti pro oba. Hlavní přelíčení v Praze, tajné. Tisk žádný.
Usnesení: Souhlas. (Oba důstojníci popraveni 13. dubna 1951).

Věc: A. Hauptman, vytvořil na Uhersko-Hradišťsku protistátní organizaci.
Návrh min. sprav.: Trest smrti. Havní líčení v Bučovicích, veřejné. Tisk krajský.
Usnesení: Souhlas. (Kdy, či jestli, byl A. Hauptman popraven jsem nezjistil)

Věc Jan Novák, illegální organizace „Stráž vlasti“.
Návrh min. sprav.: Trest smrti. Hlavní řízení v Praze, veřejné. Tisk krajský.
Usnesení: Souhlas. (Jan Novák popraven 1. listopadu 1951)

Věc: T. Kořínek, Vl. Kořínek, B. Kruliš. Teroristická skupina ze Žlebů.
Návrh min. sprav.: Potvrdit u nejvyšš. soudu rozsudek ze dne 15.3.1951 jímž byli všichni tři odsouzeni k trestu smrti.
Usnesení: Souhlas. Urychleně provést odvolací řízení u nejvyššiho soudu a pak justifikace.
(Všichni tři popraveni již 10. dubna 1951).

Věc: K. Březina, protistátní organizace „Olga“.
Návrh min. sprav.: Potvrdit u nejvyššího soudu rozsudek ze dne 17.3.1951 jímž byl Březina odsouzen k trestu smrti.
Usnesení: Souhlas s potvrzením rozsudku a s justifikací. (K. Březina, dtto)

Věc: ing. S. Chmela. Akce „Budování“.
Návrh min. sparav.: Potvrdit rozsudek ze dne 24.3.1951 jímž byl odsouzen k trestu smrti.
Usnesení: U nevyššího soudu změnit na trest doživotního odnětí svobody.

Věc: V. Palkovič, A. Novák, vyzvědačská organizace, jíž byl vyzrazen cizí moci počet zpráv z oboru politického.
Návrh min. sprav.: Trest smrti pro oba. Hlavní přelíčení ve dnech 29. až 31.3. 1951 v Přerově před organizovanou veřejností. Tisk krajský.
Usnesení: U Palkoviče trest smrti, u Nováka trest doživotního vězení. Jinak souhlas.
(Palkovič popraven 19. května 1951)

Věc: Jan Křižan, Fr. Boháč, Vl. Krejčiřík. Protistátní skupina. Projednáno na poradě dne 18.10.1950 a usneseno trest smrti pro všechny tři, ale státní soud odsoudil k smrti jen Křižana a Boháče, Krejčiříka jen na 22 let.
Návrh min. sprav.: Ponechat tresty tak jak uložil státní soud.
Usnesení: Souhlas. (Křižan a Boháč popraveni 14. dubna 1951).

Názorná to ukázka, jak několik komunistických hrdlořezů t.zv. plnilo soudruha Franka „zákony země“. Kterýpak asi „zákon“ dával funkcionářům KSČ právo nařizovat údajně „nezávislým“ soudům koho a jak odsoudit? O to, že zde šlo o svévoli a justiční vraždy může pochybovat snad jen sebranka typu Franka a Kojzara. Jedna komunistická selánka, jedenáct „oficielně“ zavražděných. Kolik takovýchto „přísně tajných“ slezin asi bylo? Pochybuje snad dnes někdo normální o nutnosti otevření komunistických archivů? A lze se divit, proč komunisté proti tomu tolik běsní? Údajně zákonů dbalý zákonodárce Frank Václav který tolik poučuje o zákonech českých zřejmě tak nějak přehlédl zákon 198/93 kde se m.j. praví:

...KSČ, její vedení i členové jsou plně zodpopvědni za způsob vlády v naší zemi v letech 1948-1989 a to zejména za programové ničení tradičních hodnot evropské civilizace, za vědomé porušování lidských práv a svobod, za morální úpadek doprovázený justičními zločiny a terorem proti nositelům odlišných názorů ... Komunistická strana Československa byla organizací zločinnou a zavrženíhodnou ... odpor proti tomuto režimu byl legitimní, spravedlivý, morálně oprávněný a hodný úcty ... (atd).

Kterak patrno, soudruh Frank, poslanec Parlamentu ČR, osvětář Kojzar Jaroslav a ostatní komunistická pakáž, a platný zákon 198/93 mají na charakter komunistického režimu v ČSR-ČSSR-ČSFR diametrálně rozdílný názor. V normálním, civilizovaném státě ke kterému má the Czech Republic očividně hodně daleko, by vychvalování „zločiného a zavrženíhodného“ režimu v rozporu k platnému zákonu bylo považováno za porušení tohoto zákona, bylo by tedy protizákonné. V Česku podobná úvaha má pouze charakter akademické úvahy, neb navzdory citovanému zákonu 198/93, komunistická strana nejen veřejně funguje, ale sedí dokonce v Parlamentu českém a drtivá většina čecháčků na tom nevidí nic špatného. Komunističtí pohrobci konají sleziny pod Kunětickou Horou kde vedou výhružné řeči jak a co až to zase „vezmou“ do svých krvavých pracek a zločinecká organizace KSČM dostala od státu 59 milionů korun, t.zv. přispěvek za poslední volby (rok 1998) a ještě se tomu zatleskalo...

Vraťme se k uhozeným výmyslům soudruha poslance Franka, tema bratří Mašínů. Cituji: „... Cíle si kladli vyšší, dokonce fantastické. Chtěli vyhodit do povětří budovu ÚV KSČ i se všemi zaměstnanci a budovu Bezpečnosti v Bartolomějské ulici. Na tento účel chtěli získat alespoň tři tuny donaritu, ale podařilo se jim sehnat jen metrák a tak naštěstí pro stovky lidí, plán Mašínů nevyšel. Plánovali atentát na presidenta Klementa Gottwalda, unést ministra národní obrany dr. Alexeje Čepičku do zahraničí, atd...“

O fantasii zde zřejmě jde, velice bujnou, ta však nepochází od bratrů Mašínů, ale zrodila se v rozjařené mysli „b...“ soudruha Franka. Může vůbec někdo, byť vybaven miniskulní inteligencí, uvažovat zcela vážně o tom, že by bylo byť i jen teoreticky možné v paranoidní době 50tých let komunistického Československa dopravit pokoutně několik tun trhavin do dvou nejstřeženějších objektů státní moci, trhavinu tam nepozorovatelně rozmístit, počkat až se budovy naplní „stovkami zaměstnanců“ a odpálit?? „B...ci“ Frank a Kojzar tuto pitomost zřejmě považují za realizovatelnou. Když jsem s tímto nápadem přišel za Radkem (Ctiradem) Mašínem, logicky se mě zeptal co chlastám. Po přečtení citovaného blábolu zakroutil hlavou a pronesl cosi ve smyslu, že když omezenci a kreténi tohoto typu sedí v Parlamentu českém, není divu, že se republika vrací mílovými kroky zpět do minulosti. Pak se k některým výrokům soudruha poslance vyjádřil:

Strážmistr Honzátko – byl dle všeho zkušený policista který si jeho a Milana Paumera důkladně prohlížel dříve, než jim v čemkoliv vyhověl. I dnes si je Radek jist že kdyby ho nechali naživu podal by jejich podrobný popis a proto poslechl rad instruktora komunistického záškodnického kursu kterým tehdy právě prošel, který své žáky nabádal: „ Nikdy nenechte na živu nikoho, kdo by vás mohl identifikovat...!“ Soudruh Kojzar několikrát o tomuto kursu prohlásil, že šlo o kurs „sociálních demokratů“ a komunisté s tím neměli co dělat. Mohl by si tedy zopakovat historii. Pokud známo, socdem strana se oficielně sloučila s KSČ již koncem června 1948 a Radek tímto „kursem“ prošel v roce 1951, tři roky po té. Kojzar zde opět dle svého zvyku lže.

Případ Rošický – Frank uvádí: „...Pokladníka, který byl formálně vyzbrojen pistolí, doprovázeli tři spoluzaměstnanci, neb šlo o téměř milion korun, z toho dva členové Lidové milice...“. Situace byla jiná. Pokladníka, mimo řidiče, doprovázel jen jeden bezpečák jménem Skokan, který se ihned vzdal a pak jistá paní Minaříková, která ale pouze požádala o svezení. Nedaleko místa kde se celá akce odehrávala pracovalo na poli několik lidí a toho asi využil Rošický který na Josefa vytáhl pistoli. Frank uvádí: „... s kterou ale neuměl zacházet a Mašín bez jakéhokoliv varování vystřelil.“ Toto je komunistický výmysl. Ve skutečnosti byl Josef beze zbraně, Rošickému proto skočil po ruce a při zápase o ni došlo k výstřelu který Rošického zabil. Byl tedy zastřelen svojí vlastní zbraní. Minaříková po té začala ječet a rozběhla se k lidem na poli, ale Josef ji dohonil. Byla tak vyděšená, že přestala odporovat příkazům. Ona, bezpečák a řidič byli pak odvedeni do blízkého lesíka, kde muže nechali zkřížit nohy okolo stromu a stlačili do dřepu – partyzánský způsob jak zneškodnit zajatce bez poutání – a zpanikařenou Minaříkovou nechali u nich, jen jí nařídili hodinu se nehýbat. Je příznačné pro dobu kdy se tato scéna odehrávala, že lidé na poli na ni nijak nereagovali. Protože účastníci byli v modrákách, dle všeho považovali vše za cvičení milice. Soudruh Frank dodává (v r. 1998): „Těmi útočníky byli pochopitelně oba Mašínové.,.!“ což si soudruh vymyslel. Tuto akci provedli Josef, Paumer a Švéda. Radek v té době kutal uran v Jáchymově za zločin „neohlášení trestného činu“. Kdosi, zřejmě provokatér, vydávající se za ilegálního pracovníka ho požádal o pomoc při útěku za hranice a Radek to neoznámil. Kojzar si byl zřejmě tohoto vědom, protože výrok soudruha Franka se v nové verzi pozměnil o „Mašínovi“ místo „obou Mašínech“.

Odchod za hranice a-la Frank“ „...Většině členů skupiny nic neřekli. I to ukazuje na jejich charakter...“ Radek Mašín k tomuto – Naši skupinu tvořilo především nás pět co jsme odešli. Strýc, i když věděl že něco proti režimu podnikáme, o odchodu vůbec neuvažoval, stejně tak i Rouša. U něho pak našla policie dvě krystalky. Měly dosah asi 100 metrů a tyto hračky pak StBáci vydávali za důkaz našeho spojení se Západem. Zbytek lidí kteří byli souzeni ve skupině „Mašín a spol.“ s námi neměli co dělat, některé jsme vůbec neznali. Zde šlo čistě o mstu režimu, když jsme jim my unikli. Bohužel, ne všichni. V Německu nás dle úředních zpráv honilo přes 20 tisíc policajtů a vojáků jak německých, tak ruských. Při přestřelkách jsme my zneškodnili čtyři z nich a chce-li toto někdo považovat za „zákeřné vraždy“, tak prosím. Oni sami si oddělali nejméně další čtyři a několik desítek k tomu postřelili. Z nás byli postřeleni Václav Švéda který jim padl do rukou a skončil na šibenici a Milan Paumer. Ten dostal kule do břicha a ruky, ale podařilo se nám ho dopravit na Západ. Zbyněk Janata se od nás oddělil po přestřelce v Ukro, druhý den na to byl dopaden a skončil jako Švéda, na komunistické šibenici. Zde také skončil náš strýc Ctibor Novák i když s námi nic společného neměl a to i přes to, že prý sám Gottwald údajně doporučoval „jen“ doživotí.

Režim se mstil dál. Proti matce Zdeně která s činností svých synů neměla naprosto nic společného komunisté vykonstruovali velký „případ“. Tajné dokumenty ze zasedání Politbyra zabývající se případem „Mašín“ mluví jednoznačně:

Politický Sekretariát ÚV KSČ č.j. 10194/9, 14.XII.1953. Přísně tajné.
Zpráva o výsledcích vyšetřování teroristické skupiny Mašín a spol.
Presenční listina: Dolanský, Bacílek, Čepička, Kopecký. Soudruzi Zápotocký a Široký omluveni.
.... u Zdeňky Mašínové zabaveny – kniha „Mein Kampf“, obraz Hitlera, dva padáky, štípací kleště na drát. Nepřiznala se k žádné činnosti ...
(Zde Radek Mašín doplňuje: Zapoměli zabavit také Marxův „Kapitál“. Otce náckové bestiálním způsobem zavraždili a my si do obýváku pověsíme obraz Hitlera...! Tomu zajisté ani ten ochlasta a syfilik Gottwald nevěřil. Ano, otec měl v knihovně Mein Kampf. Kdyby, jak se po válce vyjádřil Winston Churchill, evropští státníci si tuto bibli nacistů bývali řádně prostudovali, k válce snad ani nemuselo dojít...)

Politický Sekretariát ÚV KSČ, č.j. 11512/8, 15.IV.1954. Přísně tajné.
Ukládá se ministru vnitra, aby dal vypracovat žalobu na 21 osob zločinné skupiny Mašín a spol. Propuštěný příslušník SNB Josef Jíša doznal, že získal do služeb IS Zdeňku Mašínovou a její syny Ctirada a Josefa.


(Radek Mašín: Na Jíšu se velmi dobře pamatuji. Poprve se u nás objevil v roce 1951, prý na popud jisté paní Friedmanové se kterou se matka znala z války. Od prvního dne ale bylo zřejmé, že Jíša byl provokatér. Tvrzení, že matku a mě s bratrem získal do služeb IS je totální pitomost.)

Politické byro ÚV KSČ, 13. XII. 1954. Přísně tajné.
1) Ukládá se s. Alešovi, gen. prokurátorovi, s. Barákovi, min. vnitra a s. Bartuškovi, min. spravedlnosti, provést se skupinou (Ctibora Mašína). před nejvyšším soudem proces za účasti veřejnosti, organizované z příslušníků min. vnitra a občanstva z řad pracujících závodů a JZD
2) Ukládá se s. Alešovi dát intervenujícímu prokurátorovi pokyn, aby při hlavním líčení navrhl odsouzení Zbyňka Janaty a Václava Švédy k trestu smrti a ostatní k odstupňovaným trestům odnětí svobody.
Provede: s. Barák, s. Aleš, s. Bartuška.
Diskutovali: s. Bacílek, s. Široký, s. Kopecký, s. Dolanský.

Politické Byro ÚV KSČ, č.j. 3787/12, 21. března 1955. Přísně tajné.
Zpráva o soudním případu proti Ctiboru Novákovi a spol.
Rozsudkem Nejvyššího soudu sp. Zn. 1T 1/55 ze dne 29. ledna 1955 byli Ctibor Novák, Václav Švéda a Zbyněk Janata odsouzeni k trestu smrti. U Švédy a Janaty bylo uložení absolutního trestu schváleno vpředu, u Nováka nikoliv. Všichni tři se svými činy vyřadili z naší společnosti. Jde o nepřátele pracujícího lidu u nichž nelze se nadít nápravy ani převýchovy a které je nutno v zájmu celé naší společnosti odstranit.
Zamítá se žádost odsouzeného Ctibora Nováka o přeměnu trestu smrti v trest odnětí svobody.
Další obvinění byli odsouzeni dle příkazu k trestům odnětí svobody (následuje seznam osob a jejich rozsudky).
Rozsudek jest pravomocný.
O výsledku uveřejnit zprávu v celostátním tisku a rozhlase.
Trestní věc Zdeňky Mašínové byla vyloučena k samostatnému jednání.
Zpráva se schvaluje v plném rozsahu.
Diskutovali: s. Zápotocký, s. Barák.

Hrstka komunistických uzurpátorů z Politbyra vydala příkaz „zatočit s odpůrci režimu“ a poslušný t.zv. „soud“ vynesl „právoplatný rozsudek“. Stalo se první jarní den roku 1955. Aby se „zákonu“ učinilo zadost, „odvolací soud posoudil a zamítl“ žádost o milost Ctibora Nováka kterou komunističtí gauneři předem odmítli a pár týdnů potom, den po slavných oslavách Prvního Máje, byli Ctibor Novák, Václav Švéda a Zbyněk Janata oběšeni. Jménem republiky. Takto se v „nové společnosti“ soudruhů Franka, Kojzara a ostatních komunistických rádoby mocipánů dodržovaly zákony. Soudruh Frank si všech těchto skutečností, pokud umí číst a zajímá se o věc, je zajisté vědom také a přesto šíří lži a nesmysly – což zcela jasně svědčí o jeho charakteru, abych zde použil jeho vlastních slov. 

Lze ještě dodat, že proti úmyslu tento „právní systém“ zavrhnout se postavili t.zv. právní odborníci mezi nimiž vedli hlavní slovo komunisté Zdeněk Jičínský a nynější předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský. Prý by to zkolabovalo veškeré právní smlouvy a ujednání posledních několika desetiletí. V roce 1948 podobné zábrany komunisté však neměli. Na toto tema psal odborné články publikované v Polygonu JUDr. Milan Hulík který prokázal, že tato argumentace je naprosto nesmyslná a navíc je hlavní příčinou dnešního semi-právního stavu České republiky, stavu který maximálně vyhovuje komunistické spodině všeho druhu, od vězeňského zupáka Vondrušky až po ústavního sudího Rychetského. Dr. Hulík jako příklad uvedl ostudnou skutečnost, že zatím co na jedné straně je prakticky nemožné soudit vykonavatele komunistických zločinů (viz Grebeníček, soudkyně Polednová, poslanec Vondruška a.j), bývalí političtí vězňové protiprávně odsouzeni do komunistických vězení a lágrů po t.zv. „rehabilitaci“ masově dostávali od stejných soudů a stejných soudců kteří je dříve odsuzovali t.zv. „zbytkové tresty“. Větší právní absurditu si snad není možné představit.

Nelze proto jinak než vyslovit uznání a dík současnému premierovi republiky České Mirkovi Topolánkovi za jeho politickou odvahu v Česku nevídanou - udělit oficielní uznání a premierskou plaketou Ctiradu Mašínovi, Josefovi Mašínovi a Milanu Paumerovi a tím oficielně uznat III. odboj. Zajisté si i zbývající dva účastníci skupiny a německé anabáze, Václav Švéda a Zbyněk Janata, zavražděni komunistickou „justicí“, stejné uznání in memorian zaslouží. Lze také doufat, že právě rozpoutaná „diskuse“ (spíše ale běsnění) orchestrovaná komunisty a jejich poskoky ve všech vrstvách české společnosti, „užitečnými to idioty“, povede k vážnému pohledu na zločineckou minulost poválečného Československa pod klackem komunistické strany. Dokud k tomu nedojde, Česká republika se místo pochodu do civilizované Evropy dobelhá tak nanejvýše do Byzance.


James V. Jakoubek
Lakewood, Ohio,
March 22nd 2008 

Ross Hedvicek

Ross Hedvicek

Bloger 
  • Počet článkov:  174
  •  | 
  • Páči sa:  0x

Jsem cizinec, ktery to vsechno u vas s velkym zajmem sleduje a vetsinou cumi jako zaba z kysky. Chcete-li mi okomentovat muj clanek, napiste mi na nizeuvedenou adresu. Slibuji, ze odpovim kazdemu. Zoznam autorových rubrík:  Co rikate hentemtomu?Nezaradené

Prémioví blogeri

Adam Valček

Adam Valček

14 článkov
Jiří Ščobák

Jiří Ščobák

752 článkov
Post Bellum SK

Post Bellum SK

74 článkov
Martina Hilbertová

Martina Hilbertová

49 článkov
Juraj Hipš

Juraj Hipš

12 článkov
Milota Sidorová

Milota Sidorová

5 článkov
reklama
reklama
SkryťZatvoriť reklamu